Potkal ho krutý osud. V sedmadvaceti letech musel Michal Sivek skončit s hokejem, má totiž vážné potíže s kyčlí a odborníci mu doporučili, aby se nadále nepouštěl do velké sportovní zátěže. Útočník Sparty přišel o nejmilejší činnost, najednou mu chybí bouřící tribuny, vypjaté zápasy, tréninky. I legrace, jakou zažijete jen v hokejové kabině. "Je to těžké, ale musím se koukat dopředu. Zvykám si," říká dvojnásobný juniorský mistr světa, jenž před časem nakoukl také do seniorské reprezentace.

Svým způsobem má štěstí, že nemusí celé dny trávit doma. Jen s myšlenkami, proč zrovna jeho potkala taková smůla. Michal pracuje u otce ve firmě, navíc pro Spartu začal působit jako skaut. "Povinností mám hodně, rozhodně se nenudím. V osm ráno jsem v kanceláři, učím se za pochodu spoustu věcí. Končím odpoledne. Zatímco dřív jsem se vydával fyzicky a měl po nějakých třech hodinách volno, teď je režim zcela jiný," vypráví.

Jakmile ve společnosti Euroagentur Praha uzavře denní službu, vyráží za hokejem. Pro Spartu totiž skautuje nejbližší extraligové soupeře. Naposledy byl Sivek viděn v neděli na kladenském stadionu, kde pozoroval karlovarskou Energii. "Jsem klubu vděčný, že jsem dostal takovou nabídku. Zůstávám u hokeje, docela mě to baví. Když už nemohu hrát, aspoň všechno pozoruju z tribuny," říká.

Ještě nedávno poslouchal trenéry, teď je jejich konzultantem

Co přesně má na starost? "Je to klasické sledování soupeřů. Zajímá mě, jak tým hraje, co se mu třeba v zápase povedlo. Samozřejmě někdo dá z přesilovek góly, něco mě upoutá. Ale příště může být zase všechno jinak. Spíš se snažím vnímat utkání a sbírat postřehy. Podobnou činnost dělá většina klubů, Sparta rozhodně není výjimkou," pokračuje.

Ještě nedávno poslouchal v šatně pokyny trenérů, najednou s Františkem Výborným a Mariánem Jelínkem konzultuje herní i taktické prvky a poznatky o protivnících. "Možná to je trochu zvláštní, ale trenéři jsou velmi přístupní. V klidu si o tom popovídáme, povím určité dojmy. Když mě něco zaujme, upozorním na to. Tahle práce mě baví, jsem v kontaktu s hráči, se soupeři. S hokejovým prostředím."

Michal dopředu tušil, že zdravotní trable mohou vyústit v mrzutý závěr. Problémy s kyčlí ho zlobily delší dobu, v loňské sezoně hrál se zaťatými zuby. Doufal ve zlepšení. Leč marně. "Pořád to není dobré. Bolí mě to, na návrat myslet nemohu. Hokeji se věnovat nebudu, protože to prostě nejde. Samozřejmě to pro mě bylo těžké, nicméně musím se s tím naučit žít," konstatuje racionálně.

Nikdy nezapomenu, co jsem s hokejem prožil

Je trošku překvapivé, že na vedlejší kolej musel odsunout i nejrůznější záliby včetně oblíbeného gólu. "Fakt nestíhám. Přes den jsem ve firmě. Většinou sedím, píšu si, telefonuju. Je to jiná činnost a pořád si ještě zvykám. Ale musím přiznat, že jsem zatím na váze nepřibral. Uvidíme po delší době, jak se na mně projeví absence pravidelného sportování," přemítá.

Když nastane čas extraligovýh zápasů, najdete Sivka zpravidla v hledišti. Buď v Tesla aréně, anebo někde jinde. "Záleží na programu. Co je potřeba. Jestliže není koho skautovat, sednu si na sparťansou tribunu a sleduju kluky. Fandím jim, jsem pořád s nima. Mám trošku odstup, z hlediště je hokej mnohem jednodušší. Nikdy nezapomenu na to, co jsem s ním prožil. To se nedá. Ale mám novou roli, novou práci, která je zajímavá."

Časem se možná pustí ještě do jiné činnosti. Michal Sivek dostal nabídku od svého agenta Jaromíra Henyše, zda by s ním nechtěl spolupracovat. "Mám z toho návrhu radost, zatím jsme se však na ničem konkrétním nedomluvili. Možná se tak stane tento týden, třeba příští. Faktem je, že stíhám dost povinností. Pro tátu i pro Spartu. Ale práce agenta by byla zajímavá. Přemýšlím o tom," vzkazuje.

V pražských utkáních NHL budu fandit českým hráčům

Kdyby došlo k dohodě, využil by Sivek hráčské zkušenosti. Podobně jako třeba Patrik Štefan, jenž musel loni skončit také ze zdravotních důvodů. "Dělal bych klasického agenta, připravoval bych smlouvy, snažil bych se pomáhat hráčům, jak nejlépe dovedu. Mojí výhodou je fakt, že jsem hokej hrával. Dost jsem zažil, vím, co hokejista cítí. Ovšem nepředbíhejme. Zatím není nic jistého."

Michal dlouho čekal na definitivní verdikt lékařů a s konečným rozhodnutím o ukončení kariéry pochopitelně nespěchal. Dokud existovala naděje, chtěl bojovat. Už dřív se však začal připravovat na životní změnu. "Během prázdnin jsem dělal provozního u táty v hotelu, zapojil jsem se do dalších činností. Potřebuju se co nejrychleji zorientovat. Společnost je veliká, má spoustu zaměstnanců. Není to jednoduché," potvrzuje.

Jak má čas, míří za hokejem. "Teď se třeba blíží zápasy NHL v Praze, kde určitě chybět nebudu. Mám lístky na oba dny, moc se těším," tvrdí zaujatě. V týmech Rangers a Lightning najde několik kamarádů. "Především Davida Kočího, to je můj největší kámoš. Pak Radima Vrbatu, s nímž jsem byl na dvacítkách. Z Pittsburghu znám Ryana Maloneho a Michela Ouelleta. Když já byl na farmě Penguins, hrál Michel v East Coast Hockey League a skoro na tom nemohl chodit. Vidíte, jak se zlepšil," přidává.

Sivek si kdysi v Pittsburghu zahrál vedle Maria Lemieuxe. Zkusil si NHL, byl v národním týmu, doma má zlaté medaile ze šampionátu dvacítek. Se Spartou vyhrál tři tituly. Stihl spoustu úspěchů, hokejový čas mu ale vypršel dřív. Zápasy v extralize i NHL nyní sleduje jen jako divák. "Každému přeju, ať se daří. V utkáních Tampy s Rangers budu držet palce především českým hráčům. Jsem si jistý, že půjde o velký zážitek," uzavírá.

 

Zdroj: www.hokej.cz