Po dvanácti zápasech dvou semifinálových sérií doposud není znám ani jeden finalista! Rozhodne tak třinácté a čtrnácté utkání. Takto dlouhá semifinálová série v českém či československém play-off ještě nikdy v historii nebyla!
Toto ovšem není jediný rekord, kterým se letošní play-off může zapsat do historie. Od loňské sezóny platí pravidlo, které pro poslední rozhodující zápas zrušilo trestná střílení po desetiminutovém prodloužení. Kromě nejdelší semifinálové série tak může dnes či zítra padnout i rekord o nejdelším hokejovém utkání.
Venku se už pomalu rozednívá a na Slavii se ještě hraje hokejový zápas.
I takováhle situace může docela dobře nastat nad úterním ránem. Dnešní rozhodující sedmé semifinále s Libercem totiž začíná v O2 Areně kvůli fotbalovému derby až ve 20.15. A kdyby duel došel do prodloužení, bude se hrát tak dlouho, než padne gól.
V play off NHL to dobře znají: zápasy, které vypadají, že nikdy neskončí. Ospalí diváci mnohdy sledují hokej jen v polobdělém stavu, rodiny s dětmi před půlnocí odjíždějí. A jelikož sedmý zápas nelze rozhodnout v nájezdech, může se totéž stát v noci na zítřek v Praze. "Mně to nevadí, já chodím spát pozdě. Ale ti, co jsou zvyklí zalehnout dřív, by mohli mít problémy," tuší slávistický bek Jan Novák.
"Klidně ať hrajeme až do rána, ale na konci musíme vyhrát!" Týmy jsou na variantu dlouhého nočního prodloužení dobře připraveny. "V kabině máme různé gely, tyčinky, banány... Aby nás nepřepadl hlad," říká liberecký útočník Pavel Kašpařík. "Ve výbavě jsou energetické nápoje, klasické doplňky stravy. Ještě se o tom poradíme s týmovým lékařem," plánuje asistent slávistického trenéra Jiří Kalous. S kolegou Růžičkou bude mít možná k dispozici jako tajný trumf zraněného kapitána Beránka!
"Pepa nebude na ledě ani v pondělí," tvrdí sice Kalous. "Ale kdo ví: Možná nás všechny překvapí a nastoupí."
JDETE NA SLAVII? Nezapomeňte přibalit...
...deku: Na dlouhou noc na tribuně se určitě bude hodit.
...čepici na hlavu: Kdybyste ve spánku dostali pukem, nebude potom tak zle.
...žvýkačky: Udrží vás v bdělém stavu i ve čtvrtém prodloužení.
...jízdní řád: Nebo snad víte, kdy vám jede noční tramvaj?
...budík: Ať nezaspíte ráno do práce, kdyby se ještě hrálo.
Zdroj: Blesk.cz
Minulý týden padl v německé hokejové lize evropský rekord nejdelšího utkání - čtvrtfinále mezi Kolínem a Mannheimem skončilo až časem 168:16. Utkání zcela vystihuje komentář kouče poraženého týmu Dava Kinga: "Je dvacet minut po půlnoci. Byl to dobrý zápas. Dobrou noc." Dosavadní evropský rekord byl z roku 1993 ve švédské baráži o druhou ligu mezi Osby a Mariestadem, který trval 148 minut a 42 sekund.
Třetí čtvrtfinále německé nejvyšší soutěže mezi domácím Kolínem nad Rýnem a obhájcem titulu z Mannheimu se pořádně protáhlo. Vyrovnaný duel trval téměř sto sedmdesát minut čistého času hry a téměř sedm hodin hrubého. Díky brance Philipa Gogully v šestém prodloužení se radovali hráči týmu Kölner Haie a všichni zúčastnění se mohli krátce po sobotní půlnoci rozejít domů. Elitní ligová soutěž v zemi našich západních sousedů tak zažila po dvou dnech další dlouhý zápas, druhé klání mezi Iserlohnem a Frankfurtem skončilo ve třetím prodloužení.
V minulosti bylo nemožné, aby se tak dlouhý zápas odehrál někde jinde než v play off zámořské NHL. Všechny evropské soutěže totiž ve vyřazovacích bojích používají nastavení, po jeho skončení však přichází na řadu samostatné nájezdy. Toto pravidlo zrušila DEL, kde se nyní hrají všechny zápasy play off až do rozhodnutí.
V české nejvyšší soutěži byl zaveden kompromis mezi oběma systémy. Ve všech zápasech s výjimkou sedmého či pátého rozhodujícího utkání přijdou na řadu trestná střílení. Fanoušci v Německu letos poprvé zažívají tak dlouhé zápasy.
Čtvrteční bitva mezi Iserlohnem a Frankfurtem skončila v čase 117:47, tentokrát se hrálo téměř tři hodiny čistého času. Vítěznou trefu zařídil v čase 168:14 útočník Žraloků Philip Gogulla, díky jehož gólu se ujali svěřenci Douga Masona vedení 2:1 na zápasy.
Hráči Kölner Haie a mannheimských Orlů společnými silami vytvořili německý, a možná i evropský, rekord v délce střetnutí a zároveň mocně atakovali nejdelší známé utkání. To hráli v roce 1932 hokejisté Detroitu Red Wings a Montrealu Marloons, když k řádné hrací době přidali další téměř dva celé zápasy. Při vítězném gólu se časomíra zastavila na čísle 176:30.
Zatímco tehdy si diváci gólů moc neužili, neboť duel skončil vítězstvím Detroitu 1:0, tentokrát vidělo 16839 přítomných v základní hrací době čtyři puky za zády každého z brankářů. I tak ale museli na konci zavírat oči únavou. Podle oficiálního serveru německé nejvyšší soutěže začalo utkání v sobotu v 17:30 hodin a končilo v neděli brzy ráno, když hodiny ukazovaly 00:09.
Zvládnout takový maraton představuje náročný úkol především pro hráče, ovšem ani trenéři nemají snadnou pozici. Srážet vlastní příznivce vytýkáním chyb není nejvhodnější strategie. Jak tedy motivovat? „V kabině jsem byl jen za roztleskávačku,“ prozradil krátce po skončení utkání domácí kouč Doug Mason serveru del.org.
Udržování dobré nálady patřilo k nejdůležitějším faktorům, přesto museli vládci střídačky udílet i některé pokyny a hráče burcovat. „Když jsem před posledním prodloužením řekl, že i nyní musí mít hráči v sobě energii, dívali se na mě dost legračně,“ přidal nizozemský kouč kanadského původu.
Toho potěšilo, že hráči i téměř tři kompletní zápasy v jediném dni zvládli. Podle Douga Mason tak zavřeli ústa těm, kteří tvrdili, že není možné hrát v Německu tak dlouhá utkání. „Ať mi pak někdo říká, že hráči v naší lize nemají kondici,“ vzkázal škarohlídům.
Kromě toho zmínil Doug Mason také dva své podřízené. Pochválil brankáře Roberta Müllera (na snímku) a ocenil čtyřicetiletého kapitána svého mužstva Davea McLlwaina. „Bylo neskutečné, co všechno Robert pochytal,“ připomínal několik zneškodněných šancí Mannheimu včetně chyceného trestného střílení. „Dave měl i ve svých čtyřiceti letech téměř nejlepší kondici ze všech mých hráčů,“ prohlásil Doug Mason.
Zajímavé hodnocení poskytl novinářům protějšek kolínského kouče na mannheimské střídačce. „Byl to super zápas, všichni jsme unavení. Dobrou noc,“ stručně a výstižně konstatoval Dave King, trenér Orlů.
Zkušený kanadský odborník však hned vzhlížel k velikonočnímu pokračování série v domácím prostředí. Po volném dni, který hráči od trenérů dostali v neděli, se bude hrát znovu v pondělí. „Uvidíme, kdo se do té doby lépe zotaví,“ prohodil Dave King (na snímku).
Nakonec prozradil recept na výdrž obránce domácích Žraloků Moritz Müller. „Navzájem jsme se podporovali a jedli cukr, abychom se nastartovali a zvládli to,“ uzavřel jednadvacetiletý zadák po jednom z nejdelších utkání na evropském kontinentu.
Zdroj: hokej.cz
Nejdéle se však hrál hokej patnáct hodin! Jednalo se však pouze o stolní stiga hokej.
Zdeněk Lopaur z Benátek u Litomyšle vydržel hrát stigu patnáct hodin v kuse. A to nejdřív chtěli celých čtyřidadvacet!
Unikátního rekordního pokusu se zúčastnil stolní hokejista Zdeněk Lopaur. Se sedmi kolegy hrál v Plzni nepřetržitě patnáct hodin, a to bylo v plánu čtyřiadvacet, ale to už by aktéři asi nevydrželi.
Na rekordní pokus dorazilo do západních Čech osm stiga hokejistů. „Hrála se klasická stiga, tedy pětiminutové zápasy s půlminutovou pauzou. Člověk dohrál, podal ruku soupeři, šel nahlásit výsledek a přesunul se k dalšímu hokeji. Nárok byl na pět minut přestávky na hodinu hry. Začali jsme ve čtyři odpoledne, konec byl v sedm ráno. Odehrálo se třicet kol, v každém sedm utkání, takže nějakých 210 zápasů mám za sebou,“ seznámil Lopaur s pozoruhodnostmi tohoto rekordu.
Cíl účastníků byl jasný – vydržet hrát čtyřiadvacet hodin a více, díky čemuž by se dostali do Guinessovy knihy rekordů.
„Uhráli jsme patnáct a musím říci, že to bylo hrozně náročné, víc, než jsem čekal. Trpěla záda, bolely nohy, prsty jsem už skoro necítil,“ říká benátecký hráč. Zdravotní důvody byly také příčinou ukončení pokusu. „Myslím, že jsem to osobně zvládl docela solidně. Nebaví mě hrát jen na půl plynu, hrál jsem naplno a vydržel jsem celkem v pohodě, ale poslední patnáctá hodina, to byla krize. Nejmladší z hráčů, čtrnáctiletý kluk, poté s bolestmi kolena nevydržel stát a zdravotní dozor řekl stop,“ řekl Zdeněk Lopaur.
Kvůli motivaci se počítala rovněž tabulka, v kvalitní konkurenci některých zkušených borců z českého poháru (příbramští Sládek a Kůrka, plzeňský Pikl) obsadil Lopaur čtvrtou pozici. „Vrátil jsem se nejdříve trochu rozčarovaný, chtěli jsme Guinessův rekord, ale pak jsem si uvědomil, že máme český a i ten má svoji hodnotu. Každým dnem z toho mám větší radost. Nikdy neříkej nikdy, třeba se jednou povede i čtyřiadvacítka,“ doplnil stiga hokejový rekordman.
Zdroj: svitavsky.denik.cz
