Autobus bude vypraven za následujících podmínek:

1. Musíte se závazně přihlásit Aleši Zbořilovi buď osobně nebo na email Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
2. Minimální počet takto přihlášených osob je 30

Termín přihlášení je do úterý 26.1. V přihlášce uveďte, že se jedná o zápas v Boleslavi, máte zájem o autobus a nezapomeňte uvézt počet a jména přihlášených osob.

Trasu vlastním automobilem si můžete naplánovat například pomocí aplikace na serveru cz.map24.com. Můžete k tomu použít například následující formulář:

Celková vzdálenost nejrychlejší cesty od Tesla arény je 59km a na místo dorazíte při ideálních podmínkách (celou cestu maximální dovolená rychlost) přibližně za 46 minut.

Můžete také použít následujícího schémátka ze stránek BK Mladá Boleslav:

V Boleslavi se staví metro? Ne, ale místní hokejový stánek se tak od loňské sezóny jmenuje (více info).

Historie Metrostav Arény

Původní hřiště Bruslařského klubu Mladá Boleslav se nacházelo na Štěpánce v místech, kde dnes končí tenisové kurty. Až roku 1956 byla o několik set metrů dále po proudu Klenice vybudována současně Metrostav Aréna. Stadion byl původně nekrytý, ale měl již ochozy k stání a především umělou ledovou plochu s více než 22km položených trubek. Chladící směs vyráběl tehdy vyřazený kompresor továren ČKD Praha z přelomu století! První utkání na umělém ledě bylo sehráno 26.listopadu 1956. V sedmdesátých letech prošla Metrostav Aréna rekonstrukcí a vznikla i tribuna pro 1010 sedících diváků. Zastřešení se dočkali hokejisté i příznivci 2.října 1980, zároveň byl zvýšen počet sedadel na 2372.

V polovině 90.let došlo k další modernizaci, která se týkala především interiéru Metrostav Arény. Byla rovněž vybudována druhá ledová plocha, hotel a prosklená restaurace s výhledem na ledovou plochu. V současnosti má Metrostav Aréna kapacitu 4000 diváků. Mladoboleslavská Zlatopramen Aréna dnes patří k nejmodernějším v České republice, v letech 2007 a 2008 proběhly rozsáhlé rekontrukce, přičemž v průběhu sezony 2008/2009 či po jejím skončení bude ještě vybudována mobilní tribuna pro dalších 500 diváků.

Zdroj: bkboleslav.cz

Výsledky od roku 1993:

• 1993-94: 5. místo (ZČ 2. místo, čtvrtfinále s Olomoucí 0:3)
• 1993-94 (2. liga): 3. místo skupiny Západ
• 1994-95 (2. liga): 7. místo skupiny Západ
• 1995-96 (2. liga): 9. místo skupiny Západ
• 1996-97 (2. liga): 4. místo (ZČ 3. místo skupiny Západ, semifinále se Znojmem)
• 1997-98 (2. liga): 4. místo (ZČ 2. místo skupiny Západ, semifinále se Šumperkem)
• 1998-99 (2. liga): 5. místo skupiny Západ
• 1999-00 (2. liga): 10. místo skupiny Západ
• 2000-01 (2. liga): vítěz (ZČ 2. místo skupiny Západ, baráž o 1. ligu 3. místo)
• 2001-02 (2. liga): postup do 1. ligy (vítěz ZČ skupiny Střed, vítěz baráže o 1. ligu)
• 2002-03 (1. liga): 5. místo (ZČ 4. místo, čtvrtfinále s Prostějovem 2:3)
• 2003-04 (1. liga): 8. místo (ZČ 8. místo, čtvrtfinále s Berounem 0:3)
• 2004-05 (1. liga): 3. místo (ZČ 4. místo, semifinále s Ústím nad Labem 1:3)
• 2005-06 (1. liga): 2. místo (ZČ 3. místo, finále s Ústím nad Labem 1:3)
• 2006-07 (1. liga): 3. místo (ZČ 3. místo, semifinále s Ústím nad Labem 0:3)
• 2007-08 (1. liga): postup do ELH (vítěz ZČ, v baráži s Ústím nad Labem 4:1)

První bruslaři se na zatopených lukách u Klenice a Jizery objevovali již od šedesátých let 19.století, roku 1878 pak byl v Mladé Boleslavi založen Bruslařský a veslařský klub. O dva roky později se bruslaři osamostatnili a ustanovili Bruslařský klub Mladá Boleslav, jeden z nejstarších českých sportovních oddílů vůbec.

Popudem k tomu, aby se členstvo začalo vedle rychlobruslení věnovat také novému druhu sportu, lednímu hokeji, se stal článek Roberta Drbala uveřejněný v prosincovém čísle časopisu Sportovní obzor roku 1894, nazvaný Míč ledový čili hockey, v němž autor popsal své zážitky s touto hrou ze svého pobytu v Kanadě.

První skutečný zápas v bandy-hockeyi, tedy hokeji s míčkem, se ovšem odehrál až o deset let později. 8.listopadu 1908 byl ustaven Český hokejový svaz a Mladoboleslavští byli mezi 12 zakládajícími členy.

Téhož roku se na kluzišti na Štěpánce uskutečnilo hokejové mistrovství Čech za účasti domácích, Sparty, PKC Ruch a vítězné Slavie, kterou však Boleslav porazila 7:5. Na živobytí si hokejisté tehdy vydělávali pořádáním koncertů a maškarních karnevalů. Již před 1.světovou válkou existovalo v Mladé Boleslavi umělé osvětlení pro večerní programy.

Po přerušení způsobeném světovou válkou se hokejisté znovu vrátili na led, od roku 1922 však namísto tenisového míčku začali prohánět po ledě gumový puk. Poprvé předvedla v Mladé Boleslavi kanadský hokej pražská Sparta. Kluziště získalo moderní elektrické osvětlení a v záři reflektorů se boleslavským borcům znovu dařilo.

Ing.O.šmelhaus roku 1928 dokonce reprezentoval ČSR na turnaji v Paříži. Na počátku 30.let se u nás začaly hrát pravidelné mistrovské soutěže. Mladoboleslavský SK, jak se klub dočasně nazýval, působil v Severočeské župě, kterou v sezóně 1936/37 vyhrál a dočkal se dosud největšího úspěchu v dějinách klubu- postupu do první ligy.

V nejvyšší soutěži ČSR strávila Boleslav dvě sezóny. Za soupeře měla Spartu, Slavii, LTC Praha, Č.Budějovice, Vítkovice, Troppauer SV a HC Vysoké Tatry, tedy na rozdíl od Boleslavských vesměs profesionální kluby. První rok byl proto velmi těžký a Mlado SK skončil poslední bez bodu a s pasivním skóre 6:54.

Pozdějšímu mistru LTC podlehl doma 0:19, ligovou příslušnost si však uchoval vítězstvím v baráži nad Slávií 1:0. Další rok Boleslav obsadila v lize 6.místo, nacistická okupace ale slibný rozvoj přerušila. Kdo Mladou Boleslav v 1.lize reprezentoval? Připomeňme si tehdejší sestavu: Šolc, Pivoňka, Crha, Hladík, Uhlíř, Stach, Král, Táborský, Cihlář, ing. Šmelhaus, Kříž, Šmolka, dr. Peters, Plzák, Zahrádka, Faltýn, Straka, Šíf, Rabas, Loos, Chyský, Fohl, Wildman, Škaloud, Roubíček, Lederer.

Po válce měli boleslavští hokejisté znovu dobrou výkonnost, pohříchu postoupit znovu do ligy se jim již nepodařilo. Zatímco 12 měst v republice se již pyšnilo zimním stadionem, v Mladé Boleslavi se stále hrálo na zamrzlé Klenici, což s sebou přinášelo řadu těžkostí. Sezóna 1951/52 trvala například jen tři týdny, následující rok vybojoval oddíl, jehož název tehdy zněl Sokol AZNP MB, baráž, která se však pro oblevu vůbec neuskutečnila. Totéž se povedlo roku 1954, kdy Sokol podlehl v baráži Pardubicím dvakrát 4:6, přičemž obě utkání se hrála venku, neboť na Klenici mezitím roztál led.

Roku 1956 byl tak konečně otevřen zimní stadion, což umožnilo prodloužit dosud velmi krátkou sezónu. Od této doby se začali sportovci, kteří většinou hráli v létě kopanou a v zimě hokej (Kubelka, Šichta, Kvaček, Exner, Sochůrek, Brynych, Sládeček a další oblékali dres obou nejpopulárnějších mladoboleslavských oddílů), specializovat na jeden sport a mnozí dali přednost fotbalu.

V roce 1959 potkal mužstvo, hrající tentokrát pod názvem Spartak MB, sestup do divize. Paradoxně nejlepší roky byly odstartovány již zmíněným sestupem. V nižší soutěži se však mužstvo znovu sebralo a suverénně ji vyhrálo. V témže roce hostila Mladá Boleslav jednu ze skupin MS, což pomohlo hokej ještě více zpopularizovat. Po návratu do druhé ligy překonávala návštěvnost všechny rekordy, na derby s Kolínem si našlo cestu přes 7000 diváků.

V několika dalších letech se tým umisťoval pravidelně v popředí tabulky a v roce 1962 přišel až v posledním kole o šanci na přímý postup mezi elitu. Přímé přenosy ze zápasů byly vysílány rozhlasem po drátě a hokejem žilo doslova celé město. Pro reprezentaci vychoval Spartak, jenž opět měnil název na Autoškodu, Milana Andlta.

Úspěšnou éru završila další účast v baráži o nejvyšší soutěž na jaře 1969. Ze čtyř zápasů získala AŠ 3 body při skóre 19:19. Sestava z barážových bojů: Jánský, Kameš, O.Ouzký, P.Ouzký - Hodek, Duba, Glőckner, Kračmar, Míšek - Jar.Andlt, Bárta, Janalík, Janovský, Jílek, Kopřiva, Král, Lang, Luňák, Melichar, Odnoha, Šanda, Šubr.

Na počátku 70.let Autoškoda ještě chvíli žila z minulé slávy, jenže následovalo pomalé, ale zato neúprosné vyklízení pozic. V sezóně 1972/73 vše vyvrcholilo sestupem do II.NHL. Na boleslavský hokej přišlo po tučných letech příslovečných sedm let hubených.

Návštěvnost se pohybovala pod hranicí tisíce diváků na zápas, navíc celou jednu sezónu mužstvo odehrálo kvůli opravě zimního stadiónu v Nymburce. Nepomohlo ani angažování internacionála Augustina Bubníka na trenérský post.

Jaro 1977 přineslo dokonce starosti o záchranu, když pádu do krajského přeboru unikla Autoškoda o pouhé dva body. O dva roky později už ale vše vypadalo jinak a lépe - Boleslav opustila II.NHL opačným směrem, totiž vzhůru. Právě v této nelehké době vychovala mládežnická základna Mladé Boleslavi dosud nejslavnějšího odchovance oddílu, mistra světa a vítěze Stanleyova poháru Jiřího Hrdinu, který roku 1978 odešel do Sparty Praha.

První rok hokejisté Autoškody bojovali (nakonec zdárně) o bytí a nebytí. To následující ročník byl již mnohem úspěšnější, na jeho začátku se slavnostně otevíral nově zrekonstruovaný a zastřešený zimní stadión a na konci byla radost ze solidního 5.místa. V kádru tehdy byli tito hráči: Slabý, Hanousek, Lipták - Hanuš, Moc, Lejsek, Navrátil, Karvai, Richter, Rulc, Novák - Kraus, Kosovič, Hanko, Hovorka, Oliva, Průcha, Buřič, Jaroš, Herold, Škaloud, Čech, Slavík.

Ve druhé polovině osmdesátých a na začátku devadesátých let se Mladá Boleslav pohybovala spíše v dolních patrech tabulky I.NHL, několikrát absolvovala úspěšně soutěž o udržení, avšak v roce 1993 se již sestupu nedalo zabránit.

Nejznámějším hráčem, který odešel v této době z Mladé Boleslavi do vrcholového hokeje, byl pozdější útočník Sparty a mistr světa David Výborný, jehož otec František v modrožlutém dresu Autoškody završil svou bohatou hokejovou kariéru.

Od sezóny 1993/94 působí Mladá Boleslav ve třetí nejvyšší soutěži ČR, tedy 2.lize. Po sestupu se hlavní úsilí soustředilo na samo zachování existence boleslavského hokeje, jemuž hrozil úplný zánik. Splnění tohoto základního úkolu a další modernizace haly otevřela možnosti k návratu na ztracené pozice.

Dvakrát za sebou bylo mužstvo složené téměř výhradně z vlastních odchovanců krůček od postupu, v play-off 1997 však Boleslav podlehla jen těsně pozdějšímu suverénu 1.ligy Znojmu a o rok později znovu až v prodloužení rozhodujícího zápasu Šumperku. Závěrečné boje sledovalo v Mladé Boleslavi určitě daleko více diváků, než je udávaná maximální kapacita mladoboleslavského hokejového stánku (5000 diváků).

Snad symbolicky v roce 2000 se mladoboleslavský hokej vydal na novou cestu. Po neúspěšných letech se poprvé v historii ve městě automobilů vytvořil profesionální tým a jeho úkol byl jasný – vrátit Mladé Boleslavi opět prvoligovou příslušnost. Tedy soutěž, kterou Mladá Boleslav v minulosti dlouhá léta hrála. Do klubu přišel manažer Jan Jandera a právě s jeho jménem je spojován boleslavský vzestup.

Nicméně v sezoně 2000/2001 se týmu ještě postoupit nepodařilo. Mladá Boleslav sice postoupila do baráže o I. ligu, účast ve druhé nejvyšší soutěži si ale tehdy udřeli hokejisté Ústí nad Labem a Brna. Do sezony 2001/2002 Mladá Boleslav vstoupila s novým trenérem. Na lavičku totiž usedl legendární Josef Horešovský a mužstvo suverénně prošlo dlouhodobou částí II. ligy. Navíc úspěšný rok Mladoboleslavští potvrdili nejen v play-off, ale i v baráži a do města automobilů se tak vrátila I. liga.

Sezona 2002/2003 znamenala tedy opět návrat kvalitního prvoligového hokeje a také nováčkovský elán, který přinesl po dlouhodobé části vynikající čtvrté místo. Mladá Boleslav tak vstoupila do play-off, a to dokonce s výhodou domácího prostředí v úvodních dvou duelech s Prostějovem. Tyto úvodní dva zápasy také Mladá Boleslav vyhrála, nakonec ale ve čtvrtfinálové sérii podlehla Hanákům 2:3. I tak to ale byla nadmíru úspěšná sezona.

V soutěžním ročníku 2003/2004 už tolik důvodů ke spokojenosti v Mladé Boleslavi nebylo. Konec základní části sice přinesl osmé místo a znovu start ve vyřazovací části, jenže výsledky a výkony tentokrát zůstaly za očekáváním. Ve čtvrtfinále svěřenci trenéra Josefa Horešovského narazili na Beroun a po porážce 0:3 na zápasy se loučili s nepříliš úspěšnou sezonou.

Jenže právě rok 2004 přinesl výraznou změnu ve fungování BK Mladá Boleslav. Novým vlastníkem klubu se stala mladoboleslavská firma AUFEER DESIGN a do funkce předsedy představenstva akciové společnosti BK Mladá Boleslav nastoupil Jan Plachý. Došlo k výrazné obměně hráčského kádru i ke změnám v realizačním týmu. Přišel trenér Miloslav Hořava a spolu s ním i nový manažer Petr Kaňkovský, který se posléze (po odchodu kouče Hořavy do Znojma) ujal pomyslného trenérského žezla.

Po pomalejším rozjedu se mužstvo nakonec zlepšenými výkony probojovalo až na 4. místo v dlouhodobé části I. ligy a v play-off se opakovala situace stará jeden rok. Opět proti sobě v úvodním kole stály BK Mladá Boleslav a Berounští Medvědi. Tentokrát ovšem ze vzájemné konfrontace vyšli lépe Mladoboleslavští a vrátili Berounu porážku 3:0 na zápasy. V semifinále Mladá Boleslav narazila na favorizované Ústí nad Labem, které se netajilo postupovými ambicemi. Přestože boleslavský tým neprodal kůži lacino, prohrál na utkání 1:3. Poněvadž pak ve druhé duelu vypadl v souboji s Českými Budějovicemi Chomutov, Mladá Boleslav skončila nakonec třetí a to byl pochopitelně v novodobé historii obrovský úspěch.

Každopádně byl a je to ale pouze první krok. Tím dalším by v sezoně 2005/2006 měla být snaha postoupit do finále I. ligy. Jisté pak je, že nové vedení dělá vše proto, aby se mohl naplnit daný cíl – v horizontu tří až pěti let vybojovat extraligu.

zdroj: www.hokej.cz