Sportovní veřejnost obvykle zajímají nejčerstvější události spojené s atraktivitou sportovních osobností a oblíbených klubů. To platí pro všechny generace. Dosavadní rozhovory jsme vedli výhradně s mladými fanoušky našeho klubu. Dnes bychom Vám rádi ukázali, jak dlouho může pro jeden klub bít věrné sparťanské srdce.

Často jsem slýchával vyprávění svého dědy a tímto bych se rád s Vámi podělil o jeho zajímavé vzpomínky a zážitky. Malá vesnice v Českém ráji byla jednoznačně rozdělena mezi Sparťany a Slávisty. Děda se příznivcem Sparty stal ve svých deseti letech kvůli svému staršímu bratrovi, který byl zuřivým fanouškem konkurenční Slavie. Svou lásku ke klubu se mu povedlo nenásilnou cestou převést i na svého syna Jaroslava a vnuky Honzu a Marka.

Jaký byl tvůj první vizuální kontakt se Spartou?
Je známo, že už v dobách okupace starší hráči Sparty účinkovali ve vesnických klubech, a proto jsem měl osobní zájem tyto zápasy navštěvovat, abych například ve Svijanech mohl vidět brankáře Klenovce. Ihned po roce 1945 jsem spořil na cesty na Letnou, abych mohl vidět důležité zápasy Sparty.

Tvůj první kontakt byl tedy s fotbalovou Spartou. Jaký byl tvůj nejsilnější dojem z historie AC?
Nezapomenutelný dojem ve mně zanechaly reportáže pana Laufra ze Středoevropského poháru už v roce 1935 vysílané jen rozhlasem. Od vzniku televize jsem vynechal jen málo vysílaných zápasů Sparty a od roku 1964 po přestěhování do Prahy jsem byl častým návštěvníkem ligových zápasů fotbalistů i hokejistů Sparty.

Kteří z hráčů fotbalového i hokejového celku patřili k tvým nejoblíbenějším?
Z fotbalové Sparty to byl ze vzdálených vzpomínek Josef Ludl. V mém aktivním životě to byl Andrej Kvašňák a z nedávného období Jozef Chovanec, Horst Siegl, Jiří Novotný a Jaromír Blažek. Z hokejového prostředí to byl především Karel Gut, František Tikal, Jiří Holeček, Jan „Gusta“ Havel, Pavel Richter a ze současnosti Bříza, Kratěna, Výborný a řada dalších.

Jsi také pamětníkem působení hokejové Sparty na stadionu Štvanice. Dokážeš popsat atmosféru, která panovala v ochozech této dnes již historické budovy?
Přirozeně. Na stadionu jsem byl svědkem jak bojů Sparty, tak i národního mužstva ČSR. Atmosféra v hledišti byla nepopsatelná. Vlny nadšení ohrožovaly přímo účastníky na nejnižších stupních, kde byly dřevěné „praktikábly“ hrozící uvolněním po sebemenším tlaku. Nikomu to nevadilo. Když nehučeli diváci, bylo slyšet vlnobití Vltavy. Na atmosféru v tomto prostředí se nedá zapomenout.

V dnešní době se často spekuluje o přesunu hokejového klubu z pražských Holešovic do nové modernější arény. Zajímalo by nás, jak tehdy reagovali lidé na přesun ze Štvanice do Sportovní haly a jaký je dnes tvůj názor na další přesun, tentokráte z Holešovic?
Část přívrženců Sparty se s přesunem smiřovala proto, že se vytvoří podmínky pro větší účast na jednotlivých zápasech. Většina fanoušků se těžko mohla ztotožnit se ztrátou nenapodobitelné atmosféry a bezprostředním sepětím diváků s hráči. Čas zahojí emoce a dnes je již holešovická aréna nedotknutelnou součástí starší i mladší sparťanské generace. Další přesun bude stát před stejnými problémy jako v minulosti. Nejdůležitější je zachovat samostatnou halu pro sparťanské hráče i fanoušky, aby se zde cítili jako doma. V žádném případě by se neměli napojovat na koordinaci s jinými kluby.

V nedávné době jsi byl přímým účastníkem hokejového zápasu, tuším, že to bylo mezi Spartou a Slavií, což byl poslední zápas základní části a Spartě šlo o postup do play-off, kde nakonec vybojovala senzační první místo. Dokázal bys porovnat chování fanoušků, kulturu hokejového prostředí a atmosféru s minulostí?
Byl to nezapomenutelný zápas, srdce každého Sparťana bylo vrchovatě odměněno, zvláště s ohledem na vývoj sezony. Je těžké mít připomínky po bravurním vítězství 6:1, po ztrátě naděje slávistických fanoušků k možné změně výsledku a k heroickému výkonu Petra Břízy. Když se vítězí, je atmosféra stejná dnes i v minulosti. Když se hra nedaří, vyskytují se dnes více nepříznivé reakce nahodilých diváků, jejímž cílem není zájem o sport. Také mediální tlak se dnes rozrostl nad rozumnou míru a nezřetelnou motivaci.

Prezidentem společnosti HC Sparta Praha se před třemi roky stal Viliam Sivek a na rozdíl od jeho předchůdce Luboše Koželuha začal ve Spartě angažovat více odchovanců Sparty a i vůči fanouškům se vedení začalo chovat mnohem vstřícněji. Může to mít odraz na chování diváků?
Určitě. Svědčí to i o vytváření podmínek pro Fanclub a možný rozsah jeho působnosti na diváckou veřejnost a kulturní prostředí při jednotlivých zápasech.

Co bys chtěl říci závěrem?
Je mi 82 let a více než 70 let nepřetržitě poctivým zastáncem klubových barev Sparty. Z každého úspěchu mám přirozenou radost, neúspěchy mě mrzí, ale dovedu je pochopit. Mým největším přáním je, abych se ještě dožil sparťanského fotbalového a hokejového „double“.  Věřím, že mě hráči nezklamou. Stejně chci věřit, že i noví fanoušci klubové Sparty budou vůči hráčům objektivní a při sportovním povzbuzování vytvoří co nejpříznivější atmosféru k co nejčastějším úspěchům.