Druhá z IceGirls, které jsme vyzpovídali, je Irena. Od konce října ji můžete vidět na ledě o přestávkách k čištění ledu nebo o přestávkách mezi třetinami. Tato krásná blondýnka s lopatou v ruce vyjíždí vstříc sparťanskému kotli. Uvnitř se v rozhovoru dozvíte, jak se k této neobvyklé práci dostala, jak se cítí polonahá na ledě. A co nám ještě řekla? „Stydím se, ale pomelo neznám“.

Představ se čtenářům.
Jsem Irena, je mi 20 let a pocházím z vesničky u Zruče nad Sázavou. Chodím do prváku tady v Praze na Vyšší obchodní podnikatelské škole, management cestovního ruchu. Mám dva sourozence. Starší sestru o rok a bráchovi je osm. 

Hrála sis s ním, když byl malý?
Jo, to jo. Když byl malý, tak byl hrozně milý. Teď už je rozmazlený, ale to tam nepište!

Kdy jsi poprvé stála na bruslích?
Když jsem byla malá, to je už hodně dávno. Hlavně na rybníku, protože u nás na vesnici žádné stadiony nejsou. Poslední roky ale moc nemrzlo, takže ani u nás na rybníku jsem dobrých pět let nebruslila.

Jak ses dostala k této „práci“?
Přes internet. Někdy v říjnu mezi inzeráty nabízející práci.

Takže tě zaujala možnost jezdit před lidmi na ledě.
Pro mě to ani není práce, pro mě je to zábava, protože bruslení mám hodně ráda, a když jsou za to ještě peníze…

Máte nějaké tréninky?
Chtěli jsme si někdy nacvičit „sestavu“, ale ono to moc dobře nejde, protože jsme si původně mysleli, že na tom ledě budeme jenom my a ti hokejisti budou někde na straně. Ale oni právě jsou docela takoví nervní. Třeba, když jsme hráli se Slavií, tak ty trenéři na nás: „Holky rychle, rychle zpátky“. Jindy se mi už víckrát stalo, že nás hokejisté popoháněli, ať už vypadneme, aby mohli jít hrát.

Děláš nějaké sporty?
Dělám, ale spíš jenom sama pro sebe, nic závodně. Chodím plavat, bruslení občas také vyjde, jenže poslední dobou nebyl moc čas. Dále kolo nebo příležitostně běhání. Teď od ledna začnu dělat aerobik. Kamarádka teď učí malé děti. Já začnu teď chodit, tak možná za rok… S malými dětmi je sranda.

Co třeba takové ty divné brusle? Na kolečkách?
Také chodím. Mám ráda bruslení všeobecně.

Co máš ráda za hudbu?
Víceméně všechno. Nemám nic vyhrazeného. Teď v létě jsem dost poslouchala Kabáty - Corridu. Nejvíc se mi líbí písnička - Malá dáma. Dříve Divokého Billa a všeobecně se mi líbí různé „diskárny“.

Líbí se ti hudba, kterou hraje Buben? Jednou říkal, že zahraje přímo vám.
Je to možný. Jednou jsme to chtěli, aby nám zahrál Beautiful Girl, ale nevyšlo to. Když vyjíždíme na led my, tak nemůže nic hrát, protože v té době tam jsou vždycky nějaké reklamy, co pak Buben komentuje.

Za Prahou u vás máte sněhu víc než tady. Znamená to, že doma trénuješ s lopatou?
Občas mě také postihne odhazování sněhu. Musím cestičky vyhrabávat a tak. Většinou jsem toho naštěstí ušetřena, protože to dělá tatínek. Zvlášť, když napadne hodně sněhu, což se už naštěstí dlouho nestalo.

Fandíš Spartě?
Jasně!  Asi ano, když vezmu všechny kluby, tak bych se rozhodovala mezi Pardubicemi, Libercem a Spartou. Vzhledem k tomu, že budu loajální k zaměstnavateli, tak Spartě.

Proč zrovna Liberec, který je celkem daleko od míst, kde žiješ?
Já nevím, proč Liberec. Líbí se mi bílý tygr.

Byla jsi někdy dřív na hokeji?
Neměla jsem moc příležitostí, protože já jsem vlastně z té vesnice a tam je hokej maximálně tak na rybníce. Jednou jsem byla myslím v Kutné Hoře. Nic moc, protože tam ten hokej zas téměř nikoho nezajímal.

Máš nějakého oblíbeného hráče?
Já stojím za dvacet pětkou – Dragounem. Neptej se mě proč!

Proti Vítkovicím jsi měla na ledě "incident" s Martinem Šteflem.
Nehoda.

Nehoda? Z dálky ode mě to vypadalo zajímavě. Tvoje ruka v jeho obličeji (když by neměl přilbu) a jeho ruka zas na tvém zadečku.
Chtěla jsem se rozloučit s fanoušky. Jela jsem chvíli pozadu a nějak se za mnou vyskytl. Ještě, že měl tu helmu, jinak by na Vánoce monokl vypadal zajímavě. Opravdu to tak vypadalo jenom z dálky, protože nebyl moc nadšený.

Říkají na tebe hráči na ledě něco milého?
Myslíš nějaké lichotky a tak? To ne! Spíš právě naopak, jak jsem už říkala – přáli by si, abychom už byly pryč a oni zase mohli hrát.

Na ledě vždycky na diváky máváš…
Jasně. Ale děvčata na druhé straně to mají lepší, protože oni mají protihráče, teda „protifanoušky“. Jim pak vždycky mávají hodně a nám sparťani málokdy. Je lepší, když tam přijedeme, zamáváme jim a pak to chce od fanoušků nějakou odezvu, ale kolikrát se nám stalo, že jsme tam přijeli, mávali jsme, usmívali se a ono nic.

Je ti zima na ledě?
Tak si to zkus. Třeba na tom ledě to není zas až tak strašný. Horší je čekat třeba tři minuty před tím výjezdem. Máme jenom takovou lehkou deku okolo sebe. Na tom ledě, to si člověk soustředí na to, aby se tam nenatáhl, abychom tam zametli a zase vypadli, takže na tu zimu tam není ani čas.

Při zametání branek jste velmi spoře oblečené. Líbí se ti, co máte na sobě?
Je docela v pohodě. Ty „hadry“ nejsou nic strašného. Jenom mi trošku vadí holé břicho.

Co na to říkají tvoji blízcí, že se proháníš polonahá před tolika lidmi?
Rodiče to ještě neviděli. Teda oblečení viděli, jak to vypadá, ale mě v něm ještě ne. Ani fotky ne. Celkově jsou moji blízcí zvyklí na to, že si dělám, co chci, takže i kdyby se jim to nezdálo tak s tím stejně nic nezmůžou.

Máme Vánoce. Más už nakoupeny dárky?
Ještě ne. Vypadá to asi, že budu nakupovat na Štědrý den na pumpě.

Jaký se ti líbí stromeček a kdy ho zdobíš?
Máme doma umělý. U nás se zdobí až v pondělí dopoledne. A ozdoby? Maminka si prosadila slaměné a ten stromeček jenom do dvou barev. Vyhrává to červeno-zlatá. Od malička jsme stomeček doma přeplácávali vším možným, co jsme našli, ale mamince se to nelíbilo. Teď si ho už zdobí sama. Přitom jsme měli doma krásný růžový, zelený, modrý koule…

Jaký je tvůj vztah ke kaprům?
Mám je ráda, ale ne ve vaně, ale na stole na talíři.

A co rybí polívka? Třeba u nás se nedělá nikdy. Nahrazuje ji úplně nejlepší s játrovými knedlíčky.
Já ji moc nemusím, ale přemůžu se. Zlaté prasátko ale nikdy nevidím.

Nejsi sama, Irenko, nejsi sama.
Já jsem to nikdy nevydržela a jedla jsem. O Vánocích se to zas až tolik nedá vydržet, protože se stoly prohýbají pod jídlem.