Po dlouhé (nebo kratší?) řadě rozhovorů s našimi fanoušky jsme udělali rozhovor s osobou, která má vztah k zázemí našeho hokejového klubu. Po vánočních rozhovorech s Ledovými košťátky jsme udělali rozhovor s jednou z našich krásných a úžasných roztleskávaček – s Ivou.

Při rozhovoru s ní se autor tohoto článku dozvěděl, že nesleduje Indiana Jonese a nerada se fotí, ale ráda cestuje a sportuje a ročně spořádá litry zmrzliny. Pozor! Bylo také zjištěno, jaké naše roztleskávačky nenosí spodní prádlo. Pokud se chcete dozvědět více, přečtěte si tento delší rozhovor.

Bruslíš?
Bruslím. S holkami chodím v létě do Stromovky na in-line brusle a v zimě chodím na led s bratrem a taťkou hrát hokej. Převážně jsem útočník. Bohužel nám lední hokej poslední roky moc nevycházel, jelikož nebyla dostatečně velká zima.  Občas jsme navštěvovali Štvanici.

Je ti líto, že tě ze statusu „dítě“ přeřadili do statusu „dospělý“?
Není.  Každému je tolik, na kolik se cítí. Člověk se může chovat jako dítě, i když je mu třicet nebo i víc.

Jaká byla tvoje nejoblíbenější hračka?
Autodráha, kterou jsme měli dohromady s bratrem. A autíčko na ovládání.

Co jsi neměla ráda na dětství?
Nelíbilo se mi, že jsem ve školce musela chodit spát po obědě. Na dětství vzpomínám velice ráda, protože bylo díky rodičům super. Věnovali nám téměř veškerý svůj volný čas. Za to bych jim chtěla moc a moc poděkovat.

Takže jsem s nimi neměla nikdy žádný větší konflikt?
Neměla. Rodiče mě nikdy netloukli, uplatňovali jiné tresty. Maximálně mi vyhrožovali vařečkou anebo jsem dostala pohlavek či symbolicky na zadek. To asi u každého dítěte občas neuškodí. Největším trestem by pro mě bylo, kdybych u nich ztratila důvěru.

Nedávno se v médiích objevilo hodně názorů ohledně fyzického trestání dětí. Jaký máš na to názor?
Můj názor je, že by se mělo rozlišit fyzické trestání a fyzické týrání. To je velký rozdíl. Za fyzické týrání bych rodiče posílala do vězení. Fyzické tresty jako pohlavek či symbolicky na zadek ale občas dítěti určitě neuškodí. Správná výchova dětí je důležitá. Podívejte se na děti ze zemí, kde jsou fyzické tresty zakázány. Děti si vše dovolí a jsou to pak převážně nevychovaní a zlí lidé, kteří zvyšují kriminalitu v dané zemi. 

Jaká je tvoje nejstarší vzpomínka?
Zřejmě zážitek z chaty. Koupali jsme se s bratrem v malinkém nafukovacím bazénku. Tatík přišel z ryb a nečekaně nám hodil do bazénku živého kapra. Nejprve jsme pištěli, ale pak jsme si s ním hráli. Po chvíli jsme ho ovšem museli osvobodit z teplé vody a nechat ho vzpamatovat v místním ledovém potoce.

Jak jsi se dostala mezi Ice Cats?

Přišla jsem na konkurz, o kterém jsem se dozvěděla z inzerátu od kamarádky. 

Ty patříš mezi služebně nejstarší, to byl váš úplný začátek?
Téměř ano. Skupina slečen, která patřila pod Dům dětí a mládeže Praha 7, byla oslovena, zda se nechtějí stát roztleskávačkami HC Sparta Praha. Slečny souhlasily a ještě své řady rozšířily o nové členky. Nově vzniklý tým trénoval pouze jednou týdně a nacvičoval krátké taneční sestavy. Tyto sestavy pak děvčata předváděla na schůdkách při domácích zápasech HC Sparta Praha. Po pár letech přišel od vedení Sparty návrh, že by chtěli své roztleskávačky přesunout na podium, které vzniklo v jižní části tribuny. Podmínkou však bylo absolvování školení u České asociace cheerleaders. Zde jsme se naučili vše, co opravdový cheerleading obnáší a mohli tak zkvalitnit svá vystoupení a pomoci ke zlepšení atmosféry při domácích zápasech HC Sparta Praha. Tak vznikl dnešní tým Ice Cats.

Všechny jste kočky, tak vás podle toho pojmenovali?
Název nově vzniklého týmu přišel od vedení Sparty. Zeptejte se tam, co je k tomuto názvu vedlo. Návrh na jméno našeho týmu se nám však zalíbil a tak jsme si ho osvojili.

Hokejisté teď absolvují letní přípravu. Vy jste nedávno měli mistrovství, to znamená, že nejspíše máte také po sezóně. Absolvujete také nějakou letní přípravu?
Letní přípravu nemáme, ale během letních prázdnin absolvujeme školení. Jedná se o FCC camp (pozn. FCC - Fellowship of Christian Cheerleaders), na kterém nás školí a trénují instruktoři z USA. Letní příprava probíhá jinak převážně individuálně. Někdo chodí tancovat, bruslit anebo navštěvuje fitness centrum. Já chodím běhat a začínám hrát tenis.

Sparťanský fanoušek Jirka Jonáš teď absolvoval jeden trénink se sparťanskými hokejisty. Nechystáte něco podobného?
Zatím o ničem nevím. Ale je možné, že se Rudo před očima dočká druhého dílu v novém prostředí… Také u nás by se člověk mohl dočkat nezapomenutelného tréninku.

Jaký je tvůj největší cheerleadingový zážitek?
Největší a zároveň asi největší zážitek je pro mě Otevřené mistrovství Evropy v německém městečku Bottrop, kde jsme byli s Czech All Star týmem. Místní atmosféra se zatím nedá porovnat s žádnou podobnou akcí v České republice. Úžasná a dechberoucí vystoupení soutěžících na odpruženém koberci, stovky fanoušků, adrenalin, štěstí, smutek… Toto vše mohli pociťovat jak soutěžící, tak návštěvníci zdejšího Movie parku. Po zážitcích ze zábavního parku, výhře poháru a kvalifikaci na MS to pro mne byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

Jaký je tvůj nejhorší zážitek? Stal se ti někdy nějaký úraz nebo ses jinak zranila?
Naštěstí jsem zatím žádné velké zranění neměla. Potkalo mě pouze pár drobných úrazů, boule a modřiny. Nejhorší zážitek zatím nebyl. Na každém vystoupení nebo soutěži bylo vždy něco pozitivního.

Co na tvoje „sportování“ říkají tvoji blízcí? Myslím hlavně dříve, když jsi jako mladé děvče za nimi přišla?
Před lety jsem si tento sport přála vyzkoušet. Rodiče mě v mém rozhodnutí podporovali. S týmem jsem si užila neopakovatelné zážitky a potkala zde nejlepší kamarádky. A jak se na moje sportování dívají moji blízcí? Ti už vědí, co vše cheerleading obnáší. Že to není jen mávání třásněmi a vrtění zadkem. Problémem někdy bývá, že lidé znají cheerleading pouze z amerických filmů, ve kterých jsou roztleskávačky převážně zesměšňovány.  Tento sport vyžaduje určité taneční nadání a fyzickou kondici, kterou cheerleaders uplatní při skocích, pyramidách i akrobacii. A ten kdo nevěří, tomu mohu snad jen doporučit navštívit některý z našich tréninků.

Máš nějaké oblíbené fanoušky? (pozn. na oblíbené hráče mi neodpověděla, protože nemá)
Fanoušky mám ráda, jelikož přispívají k výborné atmosféře při zápasech a dokáží podpořit celý tým hráčů.  Oblíbené fanoušky však nemám. Při začátcích jsme se potýkali s malými problémy. Lidem jsme zavazeli ve výhledu a občas se stala i nějaká malá nehoda. Polili nás například pivem či postříkali hořčicí. Nyní se však naše vztahy s fanoušky výrazně zlepšily.  Lidé nás přijali jako součást utkání, fandí nám a občas i odmění potleskem.

Začíná nám léto, ale pojďme se vrátit k zimě. Máš ráda zimní sporty? Samozřejmě kromě hokeje.
Ano, ráda lyžuji a poslední tři roky jezdím také na snowboardu. Nejraději vzpomínám na lyžování ve Francii a v italských Dolomitech. Na hory jezdím každý rok. Mé první krůčky na lyžích byli ve třech letech. Pamatuji si, že mě maminka učila lyžovat na provázku, abych jí neujela někam do lesa.

Jak ti to šlo před třemi lety, když jsi poprvé jela na „prkně“?
Jelikož jsem měla výbornou instruktorku, Verču (pozn. kapitánka Ice Cats), tak jsem si prkno osvojila celkem rychle.  Malé problémy jsem měla při jízdě na vleku (na pomě).

Jaké máš nejraději typy lanovek nebo vleků?
Když je hezky, tak sedačkové lanovky. Pokud je ošklivo, mlha a sněží, tak kabinky, kde se člověk před touto nepřízní může schovat.

Kam jezdíš radši – na hory nebo k moři?
Sluníčko mám raději než sníh.  Kdybych si ale měla vybrat mezi lyžováním na horách ve slunné Itálii a lelkováním u moře, tak bych si vybrala nekompromisně hory. Raději sportuji, podnikám výlety a poznávám místní kulturu. V létě jsem již navštívila Španělsko, Chorvatsko a Bulharsko. Ráda bych se ještě podívala do Řecka a do Egypta.

Kde se ti kromě Dolomitů líbilo v zahraničí nejvíc?
Nejvíce se mi líbilo v Benátkách, Barceloně a Paříži.

Někteří lidé mají strach z létání. Jak jsi na tom ty?
Na létání letadlem nemám příliš růžové vzpomínky. Když jsem ve dvanácti letech letěla s rodiči do Bulharska, tak se naše letadlo dostalo do turbulencí. Od té doby mám k létání určitý respekt. Ale letadlem cestuji ráda. Je to rychlé a pohodlné.

Jakým u nás neobvyklým dopravním prostředkem by ses chtěla projet?
Raketou do vesmíru. Musí to být neuvěřitelný zážitek.

V raketě často bývá hodně velké přetížení. Vadí ti?
Přetížení v raketě jsem ještě nezažila, ale v letadle mi nevadí.

To znamená, že by's také mohla mít ráda kolotoče, kde hraje hlavní roli velké přetížení?
Klasické kolotoče nebo houpačky nemám ráda. Například z „řetízkáče“ mi není nejlépe. Ale všelijaké obrovské horské dráhy s vruty se mi moc líbí.

Máš nějaké oblíbené místo v autobusech, v MHD, metru?
Oblíbené místo nemám. Nejčastěji si však sedám doprostřed nebo kde je volné místo. Když vidím, že je nějaké místo volné, porozhlédnu se, zda se v okolí nenachází nějaký starší stojící člověk, a když ne, tak se posadím. A ještě zvážím, zda se to na tu určitou vzdálenost vyplatí. Nejčastěji cestuji ve stoje.