Po zhruba měsíci a půl jsme se opět vydali na východ, do města perníků. Spartu zde čekal jubilejní 200. zápas s Pardubicemi. Sraz byl tradičně „pod cedulí“ na Hlavním nádraží ve 14:30. Sešlo se nás 34. Dalších 14 lidí jelo dřívějším vlakem. Po koupení místenek jsme čekali až se na ceduli odjezdů objeví číslo nástupiště, ze kterého posléze odjedeme. Nutno říct, že cedule si dávala značně na čas. Naštěstí se číslo nástupiště objevilo a my mohli pokračovat vstříc vlaku. Lidé na nádraží na nás koukali dost udiveně, ale my jsme si jejich pohledů moc nevšímali a rychle se přesouvali k vlaku. Po nástupu jsme si zabrali několik kupé. Někteří z přítomných cestujících raději kupé opustili (nechápu proč:-)) a přesunuli se do jiného (asi klidnějšího) vagónu. V 15:23 - přesně podle plánu se vlak rozjel a my v dobré náladě vyrazili do Pardubic.

Během cesty se z vagónu ozývaly jak sparanské chorály, tak i již tradiční písně od Tří sester. Cesta proběhla v klidu a bez sebemenších problému. Než jsme se nadáli, stáli jsme na nádraží v Pardubicích.

V bojovné náladě jsme se začali přesouvat k ČEZ ARENĚ. Samozřejmě jsme byli pořádně slyšet a Pardubicemi znělo hromové SPARTA - PRAHA - SPARTA - PRAHA!!!
Před halou jsme potkali skupinku, která přijela dřívějším vlakem a také Sparany, kteří dorazili auty. Několik Sparanů přijelo vlakem i z Olomouce a jiných měst. Po zakoupení vstupenek jsme prošli turnikety a postupně začali plnit náš sektor. To už se blížil začátek zápasu.

Zápas začal čestným buly vhozeným pány Bukačem a Uherem. Bohužel místní hlasatel nebyl vůbec slyšet, a tak jména vhazujících jsme se dozvěděli až druhý den z médií. Utkání začalo z ostra. První šanci si vytvořil „Bubák“, ale gólmana domácích nepřelstil. Již ve třetí minutě se ČEZ Arenou rozeznělo „GÓL“. Bohužel se radovala ta početnější část publika. My jsme v tu chvíli začali přemýšlet o debaklu, který jsme zde utrpěli v minulém zápase. Celou první třetinu jsme se bránili tlaku domácích a modlili se a už je přestávka. O přestávce se občerstvujeme - druhá třetina začíná a my jdeme opět fandit. Věříme svým klukům a ženeme je k vyrovnání. To skutečně přichází, když se pěknou střelou k tyči trefuje Tomáš Netík. V tu chvíli je vyhlášený Pardubický kotel zticha a až na pár nadávek z řad pardubických, je slyšet pouze SPARTA! Na ledě se stále něco děje o což se stará i rozhodčí Husička, který tresty opravdu nešetří. V 11. minutě se šastně trefuje domácí Čaloun, když jím vystřelený tečovaný kotouč zaplachtí za „Dubise“ Ještě než pardubický kotel domává šálami přichází vyrovnání. „Bubák“ se lehce zbavuje dvou obránců soupeře, střílí a Tomáš Netík tečuje za bezmocného Lašáka. Z našeho sektoru se ozývá hromové „Tóóóómáááššš Netííííkkk“ Kuba se Strawbym začínají zpívat oslavné chorály. Pardubice se ale dál tlačí do útoku a několikrát nás zachrání Dubis. Do třetí třetiny jdeme s nadějí, že by se nám mohlo povést tady po dlouhé době vyhrát. Domácí se však tlačí do útoku. Ve 48. minutě je hodně sporně vyloučen Koukal. I my se divíme co se dneska píská. Již po pár sekundách hry 4 na 4 opět řveme GÓL. Štrbič přihrává Toňákovi a ten svým oblíbeným blafákem do bekhendu nedává Lašákovi šanci. Ozývá se pískot z pardubického kotle, na který mi odpovídáme „Kdo neskáče není Sparan, hop hop hop!“ Ještě se ani nestačíme doradovat a řveme znovu. Z trestné lavice skáče na led Eiselt, nachází přihrávkou Bubáka a ten nekompromisně prostřeluje Lašáka mezi nohy. Naše eufórie je obrovská. Kluci na levé straně kotle mlátí do plexiskla a ukazují pardubičákům šály - prostě pořádná radost. Na začátku 56. minuty je faulován Bubák a Husička zkřižuje ruce nad hlavou - trestné střílení! Bubák se za pískotu pardubičáků rozjíždí...a....nedává..:-( Z našeho sektoru se již ozývají oslavné chorály. V poslední minutě ještě křesá jiskru naděje Rolínek, který překvapuje Dubise. Naštěstí už domácí nestíhají vyrovnat a my aplaudujeme našim hrdinům.

Pomalu, ale zato velmi hlasitě, opouštíme kotel a čekáme na ostatní před halou. Vlak nám jede až za hodinu a půl, a proto se vydáváme ještě poděkovat hráčům dozadu za halu, kde na ně čeká autobus. Za bouřlivého aplausu vycházejí ze dveří a my skandujeme jejich jména. Pochopitelně skandujeme i jména trenérů Výborného, Jelínka a také Petra Břízy. Chvíli to vypadá, že autobus bude řídit Tomáš Netík, což u nás vyvolává aplaus. Kapitán týmu Franta Ptáček nám ještě děkuje za podporu a nasedá do autobusu, který vzápětí odjíždí (Tomáš Netík neřídí). Hráči nám ještě mávají, Bubák si nás točí na mobil (asi jsme dobrá atrakce:-)), ale to už autobus mizí ve tmě.

No a nám nezbývá, než odejít na nádraží a čekat na spoj do Prahy. Ještě nakoupíme poslední zásoby, pokecáme s některými fanoušky Tesly a odebíráme se na nástupiště. Za chvíli je tady vlak. Nastupujeme. Cestou se nic moc důležitého neděje - pije se, zpívá se, někteří skončí nedobrovolně svlečení do půl těla...

Je to skoro okamžik co jsme odjeli z Pardubic a už vystupujeme na Hlavním nádraží v Praze. Zde se rozcházíme a odebíráme se do svých domovů. Další povedený výjezd je za námi.