Je 28. ledna a Spartu čeká utkání v dalekých Vítkovicích. Jelikož se jedná o neděli, tak bylo rozhodnuto, že se na sever Moravy vypravíme autobusem. A to z toho důvodu, že při cestě vlakem je návrat skoro nad ránem a páč naprostá většina z nás má pracovní nebo školní povinnosti, tak jsme chtěli ušetřit každou minutu spravedlivého spánku. Začali jsme se scházet něco málo před devátou hodinou, protože odjezd byl plánován na 9:30. Netrvalo dlouho a došlo nám, že vše nebude probíhat přesně podle plánu. Krátce před odjezdem nás totiž na místě bylo 9 (slovy DEVĚT). Ještě v pátek bylo nahlášeno cca 25 fanoušků, jenže tito rádoby fanoušci se, zřejmě na základě posledních zápasů, rozhodli, že radši neděli stráví doma.
Když přijel objednaný autobus a řidič shledal, že je nás tak málo, tak nám oznámil, že tohle nemá cenu, že jet Karosou pro 45 lidí v 9 lidech je plýtvání naftou a penězi. Začali jsme tedy řešit, jestli pojedeme a hlavně jak. Šofér autobusu obvolal pár svých známých s mikrobusem, ovšem nikdo neměl čas. Zkoušeli jsme volat na různé dopravce, ale nejbližší možný termín odjezdu byl cca ve 13 hodin, což bylo pozdě. Nakonec byla na internetu nalezena autopůjčovna, kde za poměrně slušné peníze nabízeli 9-ti místný Fiat Ducato. Po minutách domlouvání a shánění peněz na nutnou vratnou zálohu, když už se zdálo, že můžeme vyrazit, tak se dostavil kolega Bastr a začal se pídit po tom, kdy pojedeme. Jen pro zajímavost dorazil na minutu přesně, ovšem hodinu po plánovaném odjezdu. I toto jsme překonali vyrazili jsme směr Háje, kde byl již přistaven zmíněný vůz. Naskládali jsme se dovnitř a v pravé poledne vyjeli ve složení David (za volantem), malej Míša, Vašek, Důlní, Bedrna, Destroy, Šárka, Lenka a já směr město uhlí a mouru.
Hned za Prahou jsme udělali první zastávku u McDonalda (jako vždy při cestě na Moravu). Ovšem po chvilce se pokračovalo dál. Cesta probíhala bez problémů, dálnice byla sice mokrá, ale hlavně bez sněhu. Před Ostravou jsme zavolali Policii ČR, abychom se ujistili, že bude zajištěna naše bezpečnost, což nám bylo přislíbeno. K ČEZ aréně jsme dorazili cca hodinu před úvodním bully a za přispění pana Velechovského zaparkovali auto na parkovišti hráčů, na vrátnici si vyzvedli zamluvené lístky (poděkování Petrovi Břízovi) a přesunuli se do sektoru hostí. Nutno podotknout, že cestou jsme nepotkali jediného policistu, pouze pár městských strážníků, kteří ovšem záhy odešli neznámo kam. Na místě už bylo pár jednotlivců, co zvolili dopravu samostatně a krátce po začátku utkání dorazili ještě další. Dostavil se i starý známý Tomáš (zástupce Vítkovic). Průběh utkání nemá cenu komentovat. Za zmínku snad stojí jen pořadatel u našeho sektoru (cca 2 metry, holá hlava a na bomberu nášivka Baník Ostrava) a hrobové ticho v hale. Jediné, co se ujalo a přidal se celý stadion bylo osvědčené Sparta, Sparta bu******ů parta.
Po skončení zápasu jsme chvilku setrvali na místech a posléze jsme byli za doprovodu PČR a pořadatelů vyvedeni zadním vchodem pro hráče přímo k autu. Policií nám byl nabídnut doprovod s majáky až na hranice Ostravy, což Bamboocha (řidič pro cestu zpět) nemohl odmítnout. Tak jsme tedy vyrazili a předjeli slušnou kolonu aut. Vašek se celou cestu modlil, aby aspoň na jednom semaforu padla červená, že by na ní konečně taky jednou jel legálně. To se mu k jeho velké radosti těsně před hranicí Ostravy povedlo.
Cesta zpět probíhala bez problémů. Občas pršelo, občas sněžilo, ale nijak vydatně. Cestu zpět nám zpestřoval Bedrna, když vyprávěl historku, jak potkal Zdeňka Izera a ten mu neodpověděl na pozdrav. Zvolili jsme strategii na 2 zastávky, protože Sparta vstřelila jen 2 branky. První byla těsně za Ostravou, kde se dotankovalo palivo a byla vykonána nejnutnější potřeba. Druhá na 140km D1 (jak jinak než u McDonalda), kde opět proběhlo občerstvení. Zde jsme taky potkali hokejisty Plzně vracející se ze Zlína. Když přijížděli, tak Vašek prohlásil: „Hele Plzeň“, načež já řekl: „Cože Litvínov?“ tato pasáž je tu na přání Vaška. Prohodili jsme pár slov s Jirkou Zelenkou a Radkem Matějovským (s tím hlavně Lenka) a chtěli pokračovat, ovšem Bedrna se rozhodl, že si nutně potřebuje něco koupit (už jsme zde stáli dobrých 15 minut!!!!). V tu dobu byl uvnitř celý Lasselsberger a fronta jak prase. My mezitím zajeli k McDrivu a nakoupili si občerstvení dřív. Bedrna nás mezitím hledal po celém areálu pumpy. Po chvilce již jsme pokračovali v cestě dál a do Prahy dojeli krátce po půlnoci v plném počtu. Dokonce I Michalovi už bylo líp, když pozřel pilulku.
Závěrem je nutno dodat, že výjezd i přes počáteční problémy patřil k těm lepším (až na výsledek zápasu). Ovšem po této zkušenosti je nutno zavést opatření, aby se neopakovala situace, že se lidi na poslední chvíli rozhodnou a nepojedou. Jako nejlepší řešení, jak jsme se shodli, je zavést nevratnou zálohu v plné výši zájezdu. On si pak každý rozmyslí, jestli vyhodí peníze jen tak z okna.